1931 – 2015 Malíř, grafik, ilustrátor, sochař, pedagog. Studoval na VŠUP v Praze u F. Muziky. Jako designér a reklamní grafik pracoval pro Tuzex Praha, Skloexport, Čs. televizi, Národní divadlo a další instituce. Ve volné tvorbě se věnoval malbě, od kubisticky vnímaných krajin z konce 50. let přešel k imaginativní malbě plné symbolů, filosofického obsahu a problémů etických, humanistických, civilizačních. Věnoval se také pracím pro architekturu. Jako pedagog působil ve Zlíně a na SUPŠ v Praze. 

Akademický malíř Milan Staněk vystudoval Vysokou školu umělecko-průmyslovou. Blízká mu byla malířská imaginace Františka Muziky, od jejíhož vlivu se po absolutoriu programově oprostil. www.stanekart.com

Staňkovými náměty jsou většinou vzpomínky na dětství a mládí prožité v Bučovicích (Bučovský zámek - 1959, Rodina - 1964, Nedělní ráno - 1967, Rodiče - 1974). Usiluje o výtvarné vyjádření individuality jedinců charakterově i vzhledově odlišných, kterým říká "kontrafigury". Někdy je staví do konfliktu (Box - 1968, Dialog - 1969, Fotbálek v cihelně - 1974, Přelud sobectví - 1970), jindy je stylizuje jako prototypy zcela odcizených lidí, žijících vedle sebe (Iluze individualismu I - 1969, II - 1970, nebo v nadlehčené podobě - Paridův soud I-IV - 1986-1992).

V té době namaloval řadu působivých monochronních obrazů vycházejících z kubistické stylizace (Moře pod hladinou - 1968, Jugoslávské pobřeží - 1968, Dětské hry I-III - 1968, Dialog - 1969, Přístav - 1969).

Od šedesátých let maluje zdařilé poetické kompozice ve stylu lyrické abstrakce, v nichž pokračuje do současnosti (Jitro u neznámé vody - 1967, Zima - 1972, Galaxie - 1980, Erupce - 1991). Lákavý se pro něj stal do šedesátých let zapovězený surrealismus (Rytmy - 1965, Vedro - 1967, Monstrum I-III - 1967, Osamělý strom I-III - 1967, Naděje - 1977, Předjaří - 1990, Erotova Zahrada - 1991).

Imaginativní složka všudypřítomná ve Staňkově díle poetizuje vzpomínky na domov (Kohoutí zápasy - 1970, Ve staré cihelně - 1970, Vzpomínka - 1978, U vrbičky - 1991, Vesmír na dvorku - 2001). Obrazy vyjadřující stesk po moravské přírodě, kterou vystřídaly přeplněné popelnice, paneláky a smog, patří dokonce k nejlepším (Mizející koberec - 1966, Mrtvé ptáče - 1985).

V poslední době maluje expresivní, barevně výrazné figurální kompozice. Z postav vyzařuje vnitřní, u každého jiné světlo - aura (Příliš odlišní - 2001, Extáze - 2003, Cihelna - 2004).

Staněk nezapře ani rodové sochařské geny. V různých materiálech vytvořil řadu reliéfů pro veřejné interiéry. Také precizně modeluje, což dokládají portréty vnučky (1986) a otce (1989). Vytvořil i mnoho úspěšných prací v oboru užité grafiky - obaly na gramofonové desky a plakáty, v roce 1992 vítězné logo pro XII. Všesokolský slet. Dlouholeté pedagogické zkušenosti zúročil v učebnici pro umělecké školy "Technika figurální kresby" (1992).